Drazí přátelé,

máme obrovskou radost, že s Vámi můžeme sdílet příběhy z našeho výjezdu do Athén!

Na výjezdu jsme opět byly v mini týmu Ilona a Lída, a to zejména proto, že jsme se chtěly věnovat pomoci rodinám s dětmi a nahlédnutou do světa uprchlických žen, na což je vhodnější menší tým.

Díky skvělé spolupráci s naší drahou Photene, z organizace Greek Forum of refugees se nám to, myslím, povedlo!

Na výjezd jsme se připravovaly dopředu. Balily jsme další várku humanitární pomoci, která za námi nakonec dojela do Athén kamionovou dopravou, tak jako obvykle. Vzheldem k tomu, že pro Photene je často problém sehnat auto a řidiče pro vyzvednutí, byly jsme rády, že to tentokrát můžeme udělat samy.

Na místo jsme vezly zejména dětské (kojenecké) oblečení, hygienické pomůcky a spousty kusů spodního prádla, které jsme před výjezdem také nakoupily a zabalily.

Do Athén jsme letěly, a strávily jsme zde nádherných pět dní, v rámci kterých jsme nejen navštěvovaly rodiny, pomáhaly v táborech, ale také navazovaly přátelské vztahy se zaměstnanci a dobrovolníky GFR.

Jmenovitě můžeme poděkovat skvělé Mahdie, nejen za tlumočení, ale také za to, že nám pověděla svůj příběh a nechala nás nakouknout do každodenního života člověka, který sám býval uprchlíkem. 

Co se dělo na místě?

Po seznámení se situací na místě jsme po velkých nákupech navštívily jeden z řeckých uprchlických táborů, kde jsme afghánské komunitě přivezly potravinové balíčky. 

V táborech sice často vaří, ale mnohdy tak, že je jídlo kulturně nebo alespoň chuťově a výživově nevhodné. Často také uvařené jídlo nestačí pro všechny. Z většiny táborů je do města příliš daleko a místní obchody se snaží na uprchlících profitovat. Rodiny ovšem dostanou pouze omezený poukaz na potraviny (60 euro), který na pokrytí jejich životních potřeb nestačí.

V balíčcích byl olej, mouka, rajčata v plechovce, čerstvá zelenina, cukr, fazole, sýr, vejce… 

Jsme velmi vděčné, že se celé předávání obešlo bez jakýchkoliv rozepří a zádrhelů. Na místě jsme také rozdaly veškerá Lukášova evangelia ve farsí, která jsme dovezly, a že jich nebylo málo!

Podmínky v uprchlických táborech v Řecku nejsou dobré, o tom ale blíže dál v našem povídání!

Následně jsme měly jedinečnou příležitost navštěvovat rodiny v nouzi. Jejich situace je sice odlišná, ale základní problémy se zase tolik neliší.

Řecký systém se snaží uprchlíky motivovat k opuštění Řecka, a to zejména mizivou podporou. Najít si zaměstnání není snadné ani pro Řeka, stálé zaměstnání pro uprchlíka je skoro zázrakem. Ženy často brzdí v možnostech najít si zaměstnání také nejmenší děti, o které je potřeba se starat.

Po získání statusu uprchlíka povětšinou přichází o ubytování, podporu bydlení či stravování. Zůstává mnohdy omezeně dosažitelná zdravotní péče a přístup k vzdělávání pro děti.

Navštívily jsme rodinu, kde zůstala maminka na čtyři děti úplně sama, vzhledem k věku nejmladší dcery si nemůže dovolit chodit do práce. S bydlením jí a mamince v obdobné situaci pomáhá jiná nezisková organizace. Obě ženy si nyní rády vypomáhají. Společně s dětmi strávila tato statečná žena také několik týdnů na ulici.

Setkávaly jsme se také s rodinami, kde řeší zdravotní potíže. V jedné rodině např. mají pět dětí, nejmladší syn má epilepsii. Ačkoliv má zajištěnou lékařskou péči, jeho léky mnohdy stojí více, než si rodiče mohou dovolit. 

Tato rodina sice má oba rodiče, ale ani jeden z nich si nemůže najít práci. Rodina tak sbírá papír, který následně ve sběrně prodává. (Tuto práci vykonávají i jejich nezletilé děti…)

Dětem jsme podle věku vždy přivezly i dárky! Máme velkou radost, že můžeme těmto dětem rozzářit oči při pohledu na hračku, fotbalový míč, výtvarné potřeby apod. Stejně tak i rodičům dělá radost např. něco sladkého v potravinovém balíčku nebo třeba oříšky!

Mimo potraviny jsme do rodin i uprchlického tábora vozily i hygienické potřeby a spodní prádlo.

Ačkoliv se na tyto položky často zapomíná, lze jen stěží popsat, jakou radost ženě udělá nové spodní prádlo. V CRS věříme, že spodní prádlo je základem lidské důstojnosti, což nám úsměvy na tvářích, zejména žen, dokazují.

Týden jsme následně zakončily tzv. focus group, kde nám ženy ze tří řeckých uprchlických táborů popisovaly, co prožívají, jaké jsou v táboře podmínky, ale i o čem sní.

Popis ztráty intimity a důstojnosti neustálými kontrolami pohybu, omezeného přístupu k lékařské péči a vzdělávání apod., vystřídala naděje, že jejich děti budou moci žít v bezpečné zemi.

Hlavním problémem táborů je nadále přelidnění a nedostačující zázemí. Tábory stupňují svou ochranu, což je spojeno s neustálými kontrolami vstupů a výstupů. V táboře jsou časté rozepře, zejména z důvodu omezeného přístupu k jídlu nebo třeba hygienickému zázemí. V některých táborech je problém i např. s pitnou vodou. V letních měsících děti nemají žádné školní aktivity, a to i v době, kdy řecké školy ještě vyučují. Zkrátka život v táboře není snadný.

Velmi děkujeme všem, kteří se na výjezdu jakkoliv podíleli nebo nám pomohli se sbírkou kojeneckého vybavení!

Každé pomoci, od darů v podobě dětského oblečení nebo jiného vybavení, přes finanční podporu po Vaše modlitby za naše bezpečí si velmi vážíme!

Bez  Vás by to nešlo!