Co je to pronásledování a za jakých podmínek lze získat azyl?
Mimo sociální a humanitární pomoc nadále poskytujeme také právní služby. V poslední době se jednalo zejména o dvě kauzy správních žalob proti rozhodnutí správního orgánu, kdy jedna byla úspěšná, druhá je nyní před Nejvyšším správním soudem. Obě se týkaly afghánských státních občanů, kteří ještě před svým útěkem ze země, před převratem měli v zemi původu značné potíže s pronásledováním z různých důvodů.
Co je to pronásledování a za jakých podmínek může osoba získat azyl si nyní vysvětlíme.
Co je pronásledování z azylově relevantních důvodů?
Podle § 2 odst. 4 z. č. 325/1999 Sb., o azylu je: „Pronásledováním (…) (je) závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.„
Pronásledování musí být závažným jednáním proti právům pronásledovaného, které je činěno státním orgánem nebo subjektem, který je nepřímo státem podporován nebo mu alespoň státem není v takovém jednání bráněno.
Pronásledování musí být činěno pro azylově relevantní důvody:
- uplatňování politických práv a svobod (§ 12 písm. a))
- příklad: politický odpůrce, člen svržené vlády apod.
- pro rasu, etnický původ, náboženství, specifické politické nebo jiné přesvědčení, pohlaví nebo příslušnost k určité sociální skupině (§ 12 písm. b))
- příklad: obvykle členové menšinové rasy či národnosti, příslušník specifické etnické skupiny (příkladem budiž např. Židé, případně Romové v době holocaustu, kteří byli primární motivací k uzavření Ženevské úmluvy – vzniku institutu azylu a uprchlictví, Tutsiové za občanské války ve Rwandě, dnešní Ujgurové v Číně, Rohingové v Barmě a řada dalších…
- příklad: věřící povětšinou menšinových náboženství, nepovolených náboženských skupin (křesťané v Číně, Iránu, Iráku, Afghánistánu a řadě dalších států (uvádí se přibližně 150 zemí), Ujguři, ale například také ateisté a příslušníci dalších náboženství
- příklad: osoba se specifickým světonázorem povětšinou v autoritářských nebo totalitních státech, novináři, političtí odpůrci a aktivisté
- příklad: nejvíce se v současné době hovoří např. o ženách, kterým hrozí obřízka
- příklad sociální skupiny: armádní veteráni, bojeschopní muži, rozvedení, na pomezí několika skupin jsou pak také např. homosexuálové apod.
Aby měla osoba nárok na azyl, musí tvrdit, a do značné míry také prokázat, nejen to, že byl pro výše uvedené důvody pronásledován nebo že se takového pronásledování důvodně obává, ale také to, že se v zemi původu nemůže přestěhovat na bezpečné místo, takzvaně vnitřně přesídlit, a že mu jeho stát žádnou ochranu neposkytne, protože nechce nebo z různých důvodů nemůže.
Současně se také musí nacházet na území cizího státu, kde o azyl požádá a plní tam své zákonné povinnosti. V České republice například pravidelně hlásí místo svého pobytu a dostavuje se ke správnímu orgánu za účelem prodloužení průkazu.
Kdo naopak nemá na azyl nárok? Osoby, které neprokáží oprávněnou obavu z pronásledování z výše uvedeného důvodu nebo nesplní jinou podmínku. V současnosti se vedou diskuze na rozšíření okruhu oprávněných osob o tzv. enviromentální uprchlíky. Tedy osoby, které vlivem přírodních podmínek nemohou nadále setrvat v pobytu ve své zemi původu. Obáváme se ovšem, že tato skupina dlouhodobě nebude mezi uprchlíky přijata.
Získání azylu by mělo být nesmírně specifickým a výjimečným stavem, kdy je podle mezinárodního a komunitárního práva. Současně je ale získání azylu také všemožnými způsoby nezákonně blokováno správními orgány. Obvykle je zde argument nevěrohodnosti výpovědi žadatele, nesplnění některé z podmínek apod. Poživatel azylu má do značné míry stálý pobytový, ale i právní status, čemuž se státní orgány snaží často zabránit.
Žádost o tzv. mezinárodní ochranu – tedy o azyl, doplňkovou ochranu nebo jiné z jejich forem je mnoho osob jedinou možností legalizace pobytu na území, jejich situace je proto velmi složitá. Afghánští žadatelé o mezinárodní ochranu v tuto chvíli získávají doplňkovou ochranu pro období 24 měsíců, po kterém by již mělo být jasné, zda je možné tyto osoby bezpečně vrátit do země, která je nyní vedena Talibanem. Tato ochrana pro své poživatele ovšem není jistotou, zejména ne pro ty, kteří již s Talibanem mají jisté zkušenosti.
Právní okénko pro Vás připravila Mgr. Ludmila Špoková