Jiné formy mezinárodní ochrany
Mezi žadateli o tzv. mezinárodní ochranu patři také dlouhá řada těch, kteří na azyl nárok nemají. A to z různých důvodů… Například proto, že jejich příkoří v zemi původu nedosahují rozsahu pronásledování nebo proto, že nesplňují jinou podmínku.
Tito lidé tak sice v zemi svého původu mohou být ve vážném ohrožení, současně ale nedostanou azyl, který by jim zajistil relativně stálou ochranu, pobytová povolení a další výhody, de facto srovnatelné s osobou občana. Pro tyto žadatele je k dispozici řada dalších forem mezinárodní ochrany, popořadě, dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu:
- Azyl za účelem sloučení rodiny (§ 13)
- Humanitární azyl (§ 14)
- Doplňková ochrana (§ 14a)
- Doplňková ochrana za účele sloučení rodiny (§ 14b)
Mimo institut doplňkové ochrany podle § 14a jsou všechny další formy mezinárodní ochrany spojeny se správním uvážením a výkladem neurčitého pojmu „v případě hodném zvláštního zřetele“. Ačkoliv tedy mohou tyto formy ochrany být poskytnuty, jsou vždy spojeny s velmi výjimečnou situací a do značné míry také vůli správního orgánu. Limitem ve správním uvážení je toliko zákaz libovůle správního orgánu, jak uváděl Nejvyšší správní soud, např. ve věci sp. zn. 2 Azs 8/2004 ze dne 11. 3. 2004.
Zatímco u azylu i doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny, je již z názvu jasné, za jakým účelem se uděluje, humanitární azyl může být interpretačním oříškem. Jeho hlavním cílem je pomoci lidem v extrémních životních situacích, kteří nemají jinou cestu k bezpečnému životu. Typickým příkladem jsou vážně nemocné osoby, které v zemi původu nemohou dostat lékařskou pomoc.
Doplňková ochrana je institutem „nárokovým“. Tedy při splnění podmínek by ji měl dostat každý. Jaká je tedy zákonná podmínka – „hrozba skutečného nebezpečí vážné újmy“, kdy neexistuje možnost jiné ochrany v zemi původu (§ 14a odst. 1). Tato hrozba spočívá v možném uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení, nelidském ponižujícím zacházení, ohrožení civilisty nebo v jiném porušení mezinárodního závazku.
Doplňkovou ochranu by tak měli získat Ti, kteří sice neprokáží, že byli pronásledování nebo že mají oprávněné důvody k obavě z pronásledování, ale do svých domovů se vrátit nemohou.
Typickými nositeli tohoto oprávnění byli a doufejme ještě jsou a budou Syřané. (Opak je ovšem pravdou např. v Dánsku!) Pokud by nebyl spuštěn institut dočasné ochrany, pak by v této skupině nutně byli rovněž uprchlíci z Ukrajiny. V současné době doplňkovou ochranu dostávají Afgánci, s odůvodněním, že není možné zjistit přesný stav v zemi, a jsou zde obavy z nebezpečí.
Doplňkovou ochranu by měli získat také ti, kterým hrozí trestní stíhání a s ním také nestandartní trestání, které je u nás nepřípustné (trest smrti, nelidské či ponižující trestání apod.). Tato forma ochrany je pak typická pro možné stíhání pro trestné činy, které u nás nejsou skutkovou podstatou. (Např. hereze, odpadnutí od víry, trestné činy omezující LGBT komunitu apod.)
Doplňková ochrana je sice svým obsahem dostačující, má ovšem časový limit, může být udělena maximálně na 36 měsíců. Prodloužení je možné, ale je opět spojeno s novým řízením. Udělení doplňkové ochrany ovšem může otevřít dveře k následné žádosti o trvalý pobyt (§ 68 z. o pobytu cizinců).
Právní okénko pro Vás připravila Mgr. Ludmila Špoková